Týden na vaquero ranči v Bystré nad Jizerou

V sobotu 17.5.2014 vyrazila Monika Dýcková i s manželem a půlročním synem Davídkem na týdenní pobyt na ranči v Bystré. Co tam dělala a jak se jí tam líbilo?

"O ranči v Bystré jsem se dozvěděla loni na podzim od mé kamarádky Terezy, která tam už několikrát byla. Ranč, tamní lidi a hlavně koně mi tak vybásnila, že jsem zatoužila se tam taky jet podívat. Terka mě lanařila na týdenní výcvikový pobyt, ten ale stojí 7,5 tisíce, což se mi nepodařilo našetřit. Tak jsem jela "alespon" na víkendovku s Jeffem Sandersem (o které si můžete přečíst zde). A co se nestalo: v tombole po sobotním promítání jsem vyhrála onen týdenní pobyt! :-)

Tak se stalo, že jsem se ocitla na tom pohádkovém místě s krásnými sruby, milými lidmi, bučícími kravami a báječnými koňmi. Dlouho jsem si přála sednout si na nějakého dobře přiježděného koně, kterej by mi ukázal, jak se vlastně "na lopatě sedí". Zkrátka abych si zažila, jaké to je, když kůň pod vámi funguje, jak má. A právě takové koně na RBJ pro klienty mají: kobylku Meggie a valacha Dock Lucky Wayne. 

Moje první hodina byla na Luckym, dvanáctiletém hnědákovi Paint Horse. Díky artróze na předních nohách (údajně zapříčiněné dřívější nepřiměřenou žátěží v reiningovém sportu) a lehké dušnosti už po něm člověk nemůže chtít žádné velké výkony, je i trochu tlačivější, ale zato je úžasně ohebný, prostupný a jemný. A taky takový milý dobrák :-) První hodina byla asi nejvíc povídací, řešila jsem s trenérkou systém pomůcek, protože z té vší přečtené literatury už jsem se v tom začínala ztrácet a potřebovala jsem najet na nějaký ověřený systém, který funguje. Že s tím, co se učí na jízdárnách, se daleko nedostanete, nebo jen těžko, na to už jsem před časem přišla. Ale čeho se tedy chytit???

Jezdecký styl vaquero mě oslovil především svou praktičností a jednoduchostí. Systém pomůcek je snadno pochopitelný jak pro jezdce, tak pro koně, a relativně snadno se s ním dostanete k ježdění pokročilejších figur, jako jsou různé cviky práce na dvou stopách, piruety, rollbacky atd. Protože jde o výcvik koně pro každodenní práci na ranči vč. práce s dobytkem, je dbáno na to, aby si kůň dlouhodobě zachoval své zdraví a chuť k práci, a podle toho je taky ježděn. Všechna práce s ním má své opodstatnění v praxi. Nejde o oslnění senzacechtivých diváků v tribunách, ani o výhry v soutěžích, za které se někdy platí zničením  koně po fyzické i psychické stránce, za což bývá v poslední době moderní jezdectví často kritizováno. Ale zpátky k mému ježdění na Luckym...

Na Luckym to bylo poprvé, kdy jsem zažila, že kůň reaguje jenom na přenesení váhy na vnitřní sedací kost. Whow! Dělali jsme kroužky po kruhovce se zahozenýma otěžema. Vyzkoušela jsem si i stranové chody, jako (řečeno terminologií RBJ) rameno ven, rameno dovnitř a záď dovnitř. Lucky jakoby čekal, když už mu tu pobídku dám, aby mohl požadovaný cvik provést! Úžasný koník. Naučil mě taky obrat kolem zadku. Ten pocit, to bylo pro mě taky něco novýho, prostě whow :-)

Druhý školní kůň, kobylka Meggie, chlaďaska, to bylo zas něco jinýho. Takový valivý pocit pod zadkem :-) Ale ač by to člověk do ní neřekl, Meggie je dopředná, dokonce jí člověk musí občas brzdit :-) Stranové chody zvládá bravurně, taky cval na malinkém kroužku, rollbacky, zastavení ze cvalu, nacválat z couvání, práci s kravama... Taková spolehlivá holka pro všechno. Oproti Luckymu nedávala některý věci zadarmo. Občas jsem se na ní musela dost snažit, aby udělala, co jsem po ní chtěla, ale musim jí pochválit: nikdy bych nevěřila, že si na chlaďasce tak zajezdim! Hlavně poslední výcvikovou hodinu byla Meggie naprosto úžasná a já měla pocit, že se zůročilo všechno, co jsem se za ten týden naučila.

Na školních koních ranče jsem se sice nedostala tak daleko, abych s nima mohla předvádět všechno, co uměli, ale těch 9 lekcí, které jsem na nich odjela, mě nenávratně poznamenalo a udělalo důležitý předěl v mé jezdecké "kariéře". Cvičitelka Jana Danihelková mi porovnala sed v klusu a hlavně ve cvalu. Dokonce jsem jezdila i na lonži :-), abych se mohla lépe soustředit na to, jak se ve cvalu lépe uvelebit v sedle. A musím říct, že cval je pro mne od tý doby opravdu "jiný". Stranové chody jsem si vyzkoušela "pouze" v kroku, protože v klusu a cvalu jsem měla co dělat s tím svým sedem. Změnila jsem systém svých pomůcek pro ježdění kruhů. Naučila jsem se jezdit více sedem a holeněma a míň spoléhat na otěže. Pocítila jsem, jaké to je, když s vámi kůň dělá překroky - předníma, zadníma i všema čtyřma naráz. Učila jsem se uvolněně a lehce nacválat a obecně netuhnout při dávání jakékoliv pobídky. Dost podstatně jsem zlepšila zasednutí při přechodech do nižšího chodu a do zastavení. Často byla řeč i o psychice, resp. o tom, co se děje a má dít v mé hlavě a jak to ovlivňuje reakce koně... A při jedné hodině jsem si vyzkoušela vaquero sedlo od Westmana, to byl zážitek sám o sobě. Tohle sedlo vám nic neodpustí!

Zkrátka naučila jsem se toho za ten týden hodně. A ještě mnohem víc je toho, co ještě neumím a co bych se naučit chtěla :-) Ale to třeba přijde někdy v budoucnu... A to mě na jezdectví baví: pořád je co se učit, pouřád můžete posouvat své hranice a dávat si nové výzvy. A čím víc toho umíte, tím víc poznáváte, jak je toho vlastně málo :-) Joo, dokud jsem jezdila jen doma na ponících a poměřovala se se spolužačkama, který se teprve učily vysedávat, to jsem byla king :-D Ale teď mám pocit, že jsem teprve na začátku. Na začátku něčeho úžasnýho a nádhernýho....

... a ranč v Bystré na tom má svůj lví podíl. Moc děkuju Ondrovi Zalabákovi, že mě podaroval tak štědrou výhrou - pobytem na ranči, který jsem si užila jak já, tak můj manžel a syn. Strávili jsme u vás mooooc pěknou dovolenou. Nikdy předtím jsem v tombole nic nevyhrála a tahle výhra asi zůstane nepřekonaná. Děkuju cvičitelce Janě Danihelkové za předání zkušeností, trpělivé vysvětlování a energii, kterou do toho dává. Její služby si troufám označit za profesionální. Oběma děkuju za přátelskost a dobrou náladu. Uvidíme se v Bystré na další klinice ;-)

Monika
"

vaquero.cz
ranchbystra.cz